Zpráva

Po pokusu zbývá 200 ml roztoku. Je silně zředěný, vypadá neškodně a už není potřeba. Takže jednoduše do odpadu?

Právě v tomto bodě dochází v laboratořích a provozech k mnoha chybám. Zředěné neznamená automaticky neškodné. Neutralizované neznamená automaticky vhodné do odpadních vod. A malé množství není automaticky volně likvidovatelné.

Pro laboratorní chemikálie platí v závislosti na složení různé způsoby likvidace. Rozpouštědla, kyseliny, louhy, roztoky obsahující těžké kovy nebo kontaminované materiály se proto nesmějí jednoduše shromažďovat společně ani likvidovat přes kanalizaci.

Tento průvodce ukazuje, jak se chemické odpady v provozu systematicky posuzují, jakou roli hraje bezpečnostní list a proč by rozhodnutí o způsobu likvidace mělo být přijato před slitím různých zbytků.

Obsah

Kdy se chemikálie vůbec stane odpadem?

Ne každá načatá chemikálie je automaticky odpad.

Laboratorní činidlo lze například ještě používat k určenému účelu, i když byla lahvička již otevřena. Teprve když už látka není potřeba, bylo upuštěno od jejího původního účelu nebo musí být kvůli svému stavu řádně zlikvidována, může se stát relevantním odpadové právo.

Zákon o oběhovém hospodářství přitom rozlišuje mezi látkami, které se nadále používají jako produkt, a látkami nebo předměty, kterých se vlastník zbavuje, chce zbavit nebo se jich musí zbavit.

Typické chemické odpady z laboratoře a provozu jsou například:

• Zbytky již nepotřebných činidel,
• spotřebovaná rozpouštědla,
• reakční směsi,
• oplachové a mycí roztoky,
• prošlé chemikálie,
• zbytky z analýz,
• kontaminovaná pojiva,
• znečištěné filtry,
• Chemikálie z poškozených obalů.

Jakmile se produkt stane odpadem, nemělo by se s ním dále zacházet jako s běžnou obchodní chemikálií.

Pak navíc platí pravidla odpadového práva.

Nejdůležitější pravidlo: Ne automaticky do odpadu

Častá otázka zní:

Které laboratorní chemikálie se smí vylévat do odpadu?

Neexistuje pro to žádný obecný seznam podle vzoru:

„ředěné kyseliny ano, rozpouštědla ne“.

Zda smí být kapalina vypouštěna do veřejné kanalizace, závisí mimo jiné na:

• jejich složení,
• koncentrace,
• množství,
• původu odpadní vody,
• místních podmínek odvodnění,
• požadavků vodního práva,
• možných povolení,
• podnikových předpisů.

Zákon o vodním hospodářství vyžaduje, aby odpadní vody byly likvidovány tak, aby nebylo ohroženo blaho veřejnosti. Pro určitá průmyslová vypouštění odpadních vod do veřejných kanalizací mohou navíc platit povinnosti schválení a konkrétní požadavky.

Pro laboratorní praxi je proto rozumné konzervativní pravidlo:

Chemické zbytky nelikvidujte přes odpad, dokud není jednoznačně stanoveno, že tento způsob likvidace je pro přesně tento tok odpadu přípustný.

Rozhodnutí by mělo vycházet z podnikového předpisu pro likvidaci, z údajů poskytnutých likvidátorem a z platných místních předpisů.

Proč ředění není metodou likvidace

Jeden litr chemického odpadu se nestane neškodným jen tím, že se k němu přidá deset litrů vody.

Množství obsažené látky zůstává nejprve stejné.

Mění se pouze jeho koncentrace.

U nebezpečných odpadů je to zvláště důležité, protože zákon o oběhovém hospodářství v zásadě zakazuje mísení nebezpečných odpadů s jinými odpady, látkami nebo materiály. Zákon výslovně uvádí také ředění. Výjimky existují pouze za stanovených podmínek v zařízeních k tomu schválených.

To znamená:

„Silně to naředíme a pak to vyhodíme“ není přípustný koncept likvidace nebezpečných odpadů.

K tomu přistupuje praktický problém.

Ředěním se:

• vzniká větší objem odpadu,
• pozdější zpracování je obtížnější,
• recyklace může být méně hospodárná,
• množství škodlivých látek se neodstraní.

Lepší je udržovat toky odpadu od samého počátku co nejčistší a oddělené.

Co je uvedeno v oddíle 13 bezpečnostního listu?

Při neznámém případu likvidace by měl první pohled směřovat do bezpečnostního listu.

Zvláště důležité je:

Oddíl 13: Pokyny k likvidaci

Podle aktuálních požadavků na bezpečnostní listy by zde měly být uvedeny informace o vhodných postupech pro látku, směs a kontaminované obaly.

Předpisy EU výslovně uvádějí, že v tomto oddíle se nedoporučuje likvidace prostřednictvím odpadních vod. Kromě toho by měla být popsána zvláštní preventivní opatření a vhodné postupy nakládání s odpady.

Mohou zde být například uvedeny pokyny jako:

• předat schválené společnosti pro nakládání s odpady,
• zabránit úniku do kanalizace,
• Obsah případně nádobu zlikvidovat jako nebezpečný odpad,
• dodržovat zvláštní místní předpisy.

Oddíl 13 však není jediným relevantním místem

Pro bezpečné shromažďování by mělo být navíc ověřeno:

Oddíl 2
Klasifikace nebezpečnosti

Oddíl 6
Opatření při neúmyslném úniku

Oddíl 7
Manipulace a skladování

Oddíl 10
Stabilita a reaktivita

Právě oddíl 10 je důležitý předtím, než je látka vložena do sběrné nádoby.

Nádoba na odpad se nesmí stát místem neúmyslné reakce.

Jak se laboratorní chemikálie klasifikují jako odpad?

V Německu se odpady zařazují podle nařízení o katalogu odpadů, AVV, k určitým šestiznakovým kódům odpadu.

Rozhodující jsou mimo jiné:

• Původ odpadu,
• Povaha procesu,
• Složení,
• nebezpečné vlastnosti.

Proto nestačí vybrat kód pouze na základě názvu produktu.

AVV například obsahuje vlastní skupinu pro:

Plyny v tlakových nádobách a použité chemikálie.

Mimo jiné se zde nachází:

16 05 06*
Laboratorní chemikálie, které se skládají z nebezpečných látek nebo je obsahují, včetně směsí laboratorních chemikálií.

Kromě toho existují specifictější kódy pro řadu dalších toků odpadu, například kyseliny, zásady nebo organická rozpouštědla.

Konkrétní zařazení by proto mělo být konzultováno s podnikovým zpracovatelem odpadu, případně s odborným pracovištěm odpovědným za nakládání s odpady.

Co znamená hvězdička u kódu odpadu?

Hvězdička za kódem odpadu má konkrétní význam.

Příklad:

16 05 06*

Nařízení o katalogu odpadů stanoví, že druhy odpadu označené hvězdičkou se považují za nebezpečné odpady.

To může mít dopady na:

• Shromažďování,
• Balení,
• Označování,
• Skladování,
• Přeprava,
• Dokumentace,
• Postupy prokazování.

Etiketa produktu a kód odpadu přitom plní různé funkce.

Označení CLP popisuje produkt jako látku nebo směs.

Klasifikace podle AVV popisuje vzniklý tok odpadu.

Z H-věty tedy nelze automaticky odvodit správný kód odpadu.

Správně shromažďovat zbytky rozpouštědel

Organická rozpouštědla patří k nejčastějším chemickým odpadům v laboratořích a technických provozech.

Typické příklady jsou:

• aceton,
• ethanol,
• isopropanol,
• ethylacetát,
• acetonitril,
• toluen,
• heptan.

Po použití mohou navíc obsahovat:

• rozpuštěné reakční produkty,
• oleje,
• pryskyřice,
• barviva,
• soli,
• voda,
• sloučeniny kovů.

Použité rozpouštědlo proto už nemusí odpovídat původní čisté látce.

Proč sbírat odděleně?

Čistě oddělené toky rozpouštědel mohou v závislosti na systému likvidace lépe:

• destilováno,
• znovu získáno,
• energeticky využito,
• odborně zpracováno

se stanou.

Spolkový úřad pro životní prostředí výslovně popisuje destilaci jako jeden z postupů, které lze použít při chemicko-fyzikálním zpracování kapalných nebezpečných odpadů.

Kdo naopak nalije libovolné zbytky chemikálií do stejného kanystru, může:

• způsobit nebezpečné reakce,
• ztížit pozdější využití,
• prodražit cestu likvidace,
• proměnit poměrně jasný tok odpadu ve komplexní směs.

Oddělujte halogenovaná a nehalogenovaná rozpouštědla

V mnoha laboratořích se organické odpadní rozpouštědla dělí alespoň do dvou skupin:

rozpouštědla obsahující halogeny

a

rozpouštědla bez halogenů, případně nehalogenovaná rozpouštědla

Toto rozdělení není náhodné.

Také vyhláška o katalogu odpadů rozlišuje například:

14 06 02*
jiná halogenovaná rozpouštědla a směsi rozpouštědel

a

14 06 03*
jiná rozpouštědla a směsi rozpouštědel.

Důležité:

Nerozhodujte podle vůně, barvy nebo paměti, do kterého sběrného toku zbytek patří.

Před nalitím by mělo být známé složení.

U komplexních reakčních směsí je navíc nutné ověřit, zda neobsahují další složky, které činí zamýšlenou sběrnou nádobu nevhodnou.

Likvidace kyselin a louhů

Ani zbytky kyselin a louhů se nesmějí automaticky likvidovat přes kanalizaci.

AVV zná například nebezpečné druhy odpadu pro:

• kyselina sírová,
• kyselina chlorovodíková,
• kyselina fluorovodíková,
• kyselina dusičná,
• jiné kyseliny,
• hydroxid sodný a draselný,
• jiné zásady.

Už z toho je vidět:

„Kyselina“ není z hlediska odpadového práva jednotná kategorie.

Kyseliny mohou mít navíc další vlastnosti.

Mohou například:

• působit oxidačně,
• obsahovat těžké kovy,
• obsahovat fluoridy,
• obsahovat organické látky,
• uvolňovat toxické plyny.

Totéž platí pro louhy.

Použitý hydroxid sodný z procesu může mít zcela jiné složení než čerstvý hydroxid sodný z originální lahve.

O skutečném způsobu zpracování proto rozhoduje skutečný tok odpadu.

Smí se kyseliny a louhy před likvidací neutralizovat?

Neutralizace je zavedený postup chemicko-fyzikálního zpracování odpadu. Spolkový úřad pro životní prostředí ji výslovně uvádí jako možný chemický způsob zpracování nebezpečných kapalných odpadů.

Z toho však nevyplývá:

Každá kyselina může být v laboratoři jednoduše smíchána s louhem.

Neutralizace může:

• vytvářet silné teplo,
• způsobit prudké stříkání,
• uvolňovat plyny,
• tvořit sraženiny,
• reagovat s doprovodnými látkami.

K tomu se přidává právní otázka, zda je provozní zpracování tohoto odpadního toku vůbec plánováno.

Neutralizace by proto měla být provedena pouze tehdy, pokud pro ni:

• definovaný provozní proces,
• odborné posouzení,
• vhodné pracovní prostředky,
• vhodná ochranná opatření,
• jasná pravidla pro vznikající odpad

se vyskytují.

Spontánní neutralizace za účelem „jednodušší likvidace“ není dobrou laboratorní praxí.

Roztoky a soli obsahující těžké kovy

Roztoky s těžkými kovy vyžadují zvláštní pozornost.

V závislosti na procesu mohou být například obsaženy:

• olovo,
• rtuť,
• kadmium,
• nikl,
• sloučeniny chromu,
• měď,
• další kovové ionty.

AVV obsahuje vlastní nebezpečné druhy odpadu pro určité odpady obsahující kovy. Mimo jiné jsou pevné soli a roztoky s těžkými kovy výslovně uvedeny jako nebezpečný odpad.

I zdánlivě čirý vodný roztok proto může představovat vysoce relevantní chemický odpad.

Důležité při shromažďování

Roztoky obsahující těžké kovy by neměly být posuzovány pouze podle toho, zda:

• jsou bezbarvé,
• byly silně zředěny,
• hodnota pH je přibližně neutrální.

Příslušný obsah kovů však zůstává přítomen.

Neutralizace navíc automaticky neodstraňuje těžké kovy z odpadního toku.

Oxidační činidla a reaktivní chemikálie

Zvláštní pozornost je třeba věnovat reaktivním zbytkům.

Může k tomu patřit:

• silná oxidační činidla,
• silná redukční činidla,
• látky reagující s vodou,
• peroxidy,
• Látky s nestabilními reakčními produkty.

Takto vzniklé odpady by neměly být bez kontroly vkládány do obecných sběrných nádob.

Při nesprávné směsi mohou vzniknout:

• silné teplo,
• tlak,
• požár,
• kyslík,
• toxické plyny,
• prudký rozklad.

Před shromažďováním by proto měl být zkontrolován zejména oddíl 10 bezpečnostního listu.

Najdete tam informace o:

• nekompatibilními materiály,
• podmínkami, kterým je třeba se vyhnout,
• nebezpečnými reakcemi,
• produkty rozkladu.

Pravidlo jako „všechny anorganické kapaliny do kanystru A“ je proto bez dalšího ověření příliš hrubé.

Správné zacházení s neznámými chemikáliemi

Stará nádoba bez čitelného štítku není běžný laboratorní odpad.

Nejprve se jedná o neznámou chemikálii.

V takovém případě by se nemělo:

• přivoněno k nim,
• vyzkoušeno malé množství,
• smíchány s vodou,
• testovány kyselinou nebo louhem,
• vysypány do stávajícího sběrného kanystru

se stanou.

Neznámé staré chemikálie mohou být například:

• vysoce reaktivní,
• oxidační,
• toxický,
• citlivý na vodu,
• nestabilní

být.

Bezpečnou cestou je zajistit nádobu a zapojit provozní odborné pracoviště, případně likvidátora odpadu.

Čím méně je známo o obsahu, tím důležitější je kontrolovaná identifikace.

Kontaminované utěrky, filtry a pojiva

Chemický odpad není vždy kapalný.

I pevné materiály mohou být kontaminovány nebezpečnými látkami.

Příklady:

• čisticí utěrky,
• filtry,
• jednorázové ochranné oděvy,
• pojiva po úniku,
• kontaminované rukavice,
• Filtrační koláče.

AVV má pro obaly, absorpční materiály, čisticí utěrky, filtrační materiály a ochranné oděvy vlastní skupinu odpadů. Zda má být určitý odpad klasifikován jako nebezpečný, závisí mimo jiné na obsažených nebezpečných látkách.

Hadr se zbytky rozpouštědel proto nepatří automaticky do běžného zbytkového odpadu.

U snadno těkavých látek může navíc existovat nebezpečí požáru nebo výparů.

Co platí pro prázdné obaly od chemikálií?

„Prázdný“ neznamená automaticky „neškodný“.

V:

• kanystrů,
• lahví,
• sudů,
• plechovky

mohou zůstat relevantní zbytky produktu.

To platí zejména u:

• viskózními kapalinami,
• prášky,
• silně ulpívajícími produkty,
• toxickými nebo žíravými látkami.

Zda smí být obal zařazen do běžného toku obalů, nebo musí být ošetřen jako kontaminovaný odpad, závisí na jeho skutečném stavu a dosavadním obsahu.

Proto by se obaly neměly bez provozního předpisu:

• vypláchnout,
• slít s jinými zbytkovými materiály,
• dát do běžných recyklačních nádob

se stanou.

I oplachová kapalina se nakonec stane novým tokem odpadu.

Zdánlivý problém „zbytek v láhvi“ se jinak může proměnit pouze v „deset litrů znečištěné oplachové vody“.

Smí se míchat různé chemické odpady?

Ne libovolně.

Zákon o oběhovém hospodářství obsahuje pro nebezpečné odpady zásadní zákaz mísení. Patří sem také mísení různých kategorií nebezpečných odpadů.

Pro laboratorní praxi to znamená:

Sběrná nádoba smí obsahovat různé odpady pouze tehdy, pokud je tento sběrný tok předem stanoven a odborně vhodný.

Například může provoz mít definované sběrné nádoby pro:

• určitá nehalogenovaná rozpouštědla,
• určitá halogenovaná rozpouštědla,
• definované vodné odpady.

To však neznamená, že do ní patří každá kapalina stejné optické kategorie.

Obzvláště kritické jsou kombinace jako

• kyseliny s louhy,
• kyseliny s odpady obsahujícími kyanidy,
• kyseliny s určitými sulfidy,
• oxidační činidla s organickými látkami,
• s vodou reagující látky s vodnými odpady,
• neznámé chemikálie se známými sběrnými toky.

Před naplněním musí být určena správná sběrná nádoba.

Bezpečné shromažďování a označování chemických odpadů

Odpadní nádoba by měla jednoznačně ukazovat, co se v ní shromažďuje.

Nedostatečné jsou nápisy jako:

• Odpad,
• Chemie,
• Rozpouštědla,
• Laboratorní zbytky.

Interní označení by mělo umožnit alespoň jednoznačné přiřazení k zamýšlenému toku odpadu.

V závislosti na provozu může být vhodné:

• označení odpadu,
• interní skupina odpadu,
• relevantní složky,
• kódy odpadu,
• bezpečnostní pokyny,
• odpovědné oddělení,
• Datum zahájení sběru.

Konkrétní požadované označení pro skladování a přepravu závisí na odpadu a dalších předpisech.

Nádoba musí odpovídat obsahu

Důležité jsou:

• chemická odolnost,
• těsnost,
• vhodné uzavření,
• dostatečný volný prostor,
• Stabilita.

Ne každý plastový kanystr je vhodný pro každé rozpouštědlo.

Ne každý kovový obal je vhodný pro každou kyselinu.

Před výběrem by měla být objasněna materiálová kompatibilita.

Co je třeba zohlednit při vnitropodnikovém shromažďování?

Také odpadní nádoba je nádoba s chemikáliemi.

Proto by neměl stát někde pod laboratorním stolem jen proto, že jeho obsah již nelze použít jako produkt.

V závislosti na odpadu je vhodné:

• vhodné možnosti zachycení,
• ochrana před převržením,
• dostatečné větrání,
• odstup od neslučitelných látek,
• ochrana před teplem a zdroji vznícení,
• omezení poskytovaného množství,
• pravidelná kontrola.

U hořlavých odpadů z rozpouštědel často přetrvává hořlavost i po použití.

Proto musí být také skladování chemických odpadů začleněno do podnikového bezpečnostního konceptu.

Co se děje po odvozu?

Nebezpečné kapalné odpady se nemusí nutně jednoduše spalovat.

V závislosti na složení přicházejí v úvahu různé postupy.

Německý spolkový úřad pro životní prostředí popisuje u chemicko-fyzikálních zpracovatelských zařízení mimo jiné:

fyzikální postupy

• Filtrace,
• Sedimentace,
• Destilace,
• Adsorpce,
• Iontová výměna,

a také chemické postupy

• Neutralizace,
• Srážení,
• Redukce,
• Oxidace.

Zvolený způsob zpracování závisí na konkrétním odpadu.

Právě proto je čisté třídění již v laboratoři cenné.

Dobře definovaný tok odpadu se snáze charakterizuje a cíleněji zpracovává než kanystr s neznámým obsahem.

Prokazování a dokumentace nebezpečných odpadů

Pro nebezpečné odpady platí zvláštní požadavky na prokazování a kontrolu.

Zákon o oběhovém hospodářství v zásadě stanoví, že původci, držitelé, sběrači, přepravci a zpracovatelé nebezpečných odpadů musí prokázat řádnou likvidaci. Zákon však obsahuje také výjimky a zvláštní pravidla.

Pro firmy to znamená:

Likvidace by měla probíhat prostřednictvím jasně definovaného podnikového procesu.

Může k tomu patřit:

• stanovené druhy odpadu,
• kódy odpadu,
• množství,
• sběrná místa,
• společnosti pro likvidaci odpadu,
• doprovodné, případně přejímací dokumenty,
• interní odpovědnosti.

Chemické zbytky by proto neměly být neformálně „nějak odneseny“.

Předcházet odpadu místo likvidace

Nejjednodušší chemikálie k likvidaci je ta, která vůbec nezbude.

Zákon o oběhovém hospodářství staví předcházení vzniku odpadu na začátek hierarchie odpadů.

V laboratoři to může mít překvapivě praktické důsledky.

Kupovat vhodné velikosti balení

Pětilitrové balení je možná levnější na litr.

Pokud však během pěti let potřebujete jen 500 ml, mohou:

• stárnutí,
• ztráta kvality,
• pozdější likvidace

zmařit původní cenovou výhodu.

Realisticky škálovat pokusy

Nepřipravujte automaticky 500 ml roztoku, když skutečně potřebujete jen 80 ml.

Zviditelnit zásoby

Dvojí nákupy vznikají často proto, že nikdo neví, že stejná chemikálie už stojí v jiné skříni.

Zde se ukazuje i přínos dobře vedeného seznamu nebezpečných látek.

Využívat FIFO, případně FEFO

Starší nebo dříve expirující zásoby používejte nejdříve, pokud jsou stále vhodné.

Zbytečně neznečišťovat chemikálie

Kdo vrací čisté zbytky zpět do originální lahve, riskuje kontaminaci celého produktu.

Kdo naopak od začátku odebírá čistě jen potřebné množství, snižuje jak riziko kontaminace, tak množství odpadu.

Typické chyby při likvidaci

„Je silně zředěný, takže může do odpadu“

Ne.

Pouhé zředění nerozhoduje o přípustném způsobu likvidace.

„Hodnota pH je neutrální, takže roztok je neškodný“

I neutrální roztok může obsahovat:

• těžké kovy,
• organické škodliviny,
• toxické soli,
• další látky relevantní pro životní prostředí.

Vlévat všechny kapaliny do jednoho sběrného kanystru

Zvyšuje to jak chemická, tak odpadová rizika.

Spontánně neutralizovat kyseliny a zásady

Neutralizace může být silně exotermní a způsobit neočekávané reakce.

Patří do definovaného procesu.

Třídit rozpouštědla podle barvy

Čirá kapalina může být aceton, voda, acetonitril nebo komplexní reakční směs.

Vzhled není identifikace látky.

Nechat nádoby s chemikáliemi neoznačené

Po několika týdnech už nikdo s jistotou neví, co je uvnitř.

Staré laboratorní lahve vložte do společné krabice

Neznámé nebo nestabilní staré chemikálie vyžadují cílené posouzení.

Ignorovat oddíl 13 bezpečnostního listu

Právě tam se nacházejí informace specifické pro produkt o nakládání s odpadem.

Chemické zbytky „spláchnout“ vodou

Látka se tím neodstraní.

Vzniká pouze větší vodný tok odpadu.

Obaly preventivně vypláchnout

I tím vzniká další kontaminovaný odpad.

Nejprve objasnit, která cesta likvidace je zamýšlena.

Smysluplný provozní postup

Krok 1: Identifikovat odpad

Zjistit:

• Co je obsaženo?
• Odkud odpad pochází?
• Které koncentrace jsou přibližně známé?

Krok 2: Zkontrolovat bezpečnostní list

Zejména:

• Oddíl 2,
• Oddíl 7,
• Oddíl 10,
• Oddíl 13.

Krok 3: Posoudit nebezpečné vlastnosti

Nehledět pouze na původní produkt.

Zohlednit také reakční produkty a nečistoty.

Krok 4: Přiřadit tok odpadu

Porovnat s provozně stanoveným systémem likvidace, resp. zpracovatelem odpadu.

Krok 5: Ověřit slučitelnost

Před naplněním se ujistěte, že odpad je s:

• Sběrná nádoba,
• již existujícím obsahem

je slučitelný.

Krok 6: Označit nádobu

Ne až při odvozu.

Krok 7: Bezpečně skladovat

Do likvidace nadále platí požadavky na bezpečné zacházení.

Krok 8: Zdokumentovat likvidaci

Zejména u nebezpečných odpadů musí být dodrženy provozně, resp. zákonně požadované doklady.

Praktický kontrolní seznam před likvidací

Než zlikvidujete chemický zbytek, zkontrolujte:

• Nepotřebujete chemikálii skutečně již?
• Jedná se již o odpad?
• Je složení známé?
• Existují relevantní reakční produkty?
• Která nebezpečí uvádí bezpečnostní list?
• Co je uvedeno v oddíle 13 o likvidaci?
• Které neslučitelné látky uvádí oddíl 10?
• Je zamýšlený tok odpadu provozně stanoven?
• Který kód odpadu byl tomuto toku přiřazen?
• Jedná se o nebezpečný odpad?
• Je povoleno smíchání s existujícím sběrným tokem?
• Je sběrná nádoba chemicky odolná?
• Je nádoba jednoznačně označena?
• Musí být odpad skladován odděleně od jiných látek?
• Je cesta do odpadních vod skutečně výslovně povolena?
• Jsou zohledněny místní podmínky vypouštění?
• Provádí likvidaci vhodný zpracovatel odpadu?
• Jsou k dispozici požadované doklady a dokumenty?

Otázka „Může to do odpadu?“ by tedy neměla být položena teprve tehdy, když už je kádinka nad umyvadlem.

Fungující likvidace chemikálií začíná dříve. Odpady se identifikují, odděleně shromažďují a přiřazují k jasně definované cestě likvidace.

Obzvláště důležitá je přitom jedna zásada:

Ředění, neutralizace nebo slévání nenahrazuje odbornou likvidaci.